Noun: prógv
Gender: n
Nominative
| Sg. Indef. | prógv |
| Sg. Def. | prógvið |
| Pl. Indef. | prógv |
| Pl. Def. | prógvini |
Genitive
| Sg. Indef. | próvs |
| Sg. Def. | próvsins |
| Pl. Indef. | prógva |
| Pl. Def. | prógvanna |
Dative
| Sg. Indef. | prógvi |
| Sg. Def. | prógvnum |
| Pl. Indef. | prógvum |
| Pl. Def. | prógvunum |
Accusative
| Sg. Indef. | prógv |
| Sg. Def. | prógvið |
| Pl. Indef. | prógv |
| Pl. Def. | prógvini |
Sample Sentences
Etymology
From Old Norse próf, from Old French prove, from Late Latin proba (“a proof”), from Latin probare (“to prove”). See: Latin Nouns '
probare'.
Translations