Noun: papă
Long Infinitive of Verb:
Nominative
| Sg. Indef. | papă |
| Sg. Def. | papa |
| Pl. Indef. | papi |
| Pl. Def. | papii |
Genitive
| Sg. Indef. | papă |
| Sg. Def. | papei |
| Pl. Indef. | papi |
| Pl. Def. | papilor |
Vocative
| Singular | papă; papo |
| Plural | papilor |
Sample Sentences
Etymology
Borrowed from Latin pāpa (17th century). Compare Aromanian Papã. Doublet of popă. See: Latin Nouns '
pāpa'.
Translations